Podrobný popis cviku proti lenosti

Pokud jste v pozici stáli až do konce, zvětšili jste tak svoji sílu vůle. Uvidíme, kdo to jako první potvrdí v komentářích Opravdová „síla vůle“ se může pro někoho zdát poněkud abstraktní. Přitom ji není těžké pocítit sám na sobě, vidět ji u jiných či ji dokonce změřit (pro snadné změření sily vůle jsou ideální psychické cviky, které závisejí na psychice a ne na fyzické kondici).

Když se nám sami spouštějí ruce během cvičení, působí na nás dvě síly. První je myšlenka a city, které nám říkají abychom se vzdali (převážně ve prospěch vlastního pohodlí). Druhý pocit je to, díky čemu zůstáváme stát. Obě síly se projevují ihned od začátku cvičení. Jedna říká že musíme (chceme) dokončit cvičení. Druhá objasňuje proč to není potřeba dělat.

Tyto síly budou vždycky ty samé. Zopakuji se – vždy když budeme stát před rozhodnutím dělat něco nebo něco neudělat, vždycky budeme mít tyto dva základní pocity. A tak řád v jejich působení bude vždy stejný. Pravidelným cvičením, nebo už samotným uvědoměním si působení těchto sil získáváme prostor pro vlastní rozhodnutí (a ne pudové), zda chceme být líní nebo aktivní.

Lenost nebo aktivita?

Jak s tímto vědomím vzlétnout? Je nejlepší si zapamatovat a zapsat ty myšlenky a pocity, které nám brání v udělání nebo dokončení tohoto cviku. Příklady: „Nemám na něco čas.“ nebo „To škodí mému zdraví.“ nebo „To nepřinese žádné výsledky“, „Jsem unavený“ či běžné „Udělám to zítra nebo pozítří“ atd.

Vždy když stojíte před výběrem dělat nebo neudělat, vzpomeňte si na toto cvičení. Jen tehdy budete moci vědět, které z myšlenek jsou vaše a které vám našeptává ten malinkatej blbeček, kvůli kterému možná dodnes nemáte svoje auto, byt, luxusní hodinky nebo prostě jen spokojený život.

Tak nebo jinak, výběr ve prospěch udělání jakýchkoliv věcí je potřeba si promyslet:

Např.: „Dokončím to co jsem začal a dovedu to do konce.“ Nejlépe ze všeho fungují první myšlenky. Řešil jsem, udělám, tečka. Ve všech ostatních myšlenkách je prostor pro výmluvy obrovský, i když si můžeme namlouvat, že to přinese výsledky. Ale nejjednodušší cesta je většinou skutečně cesta první myšlenky. Jak asi chápete, daná věc se z dlouhodobého hloubání a přemýšlení nad problémem nevyřeší. Je potřeba nejen myslet, ale i dělat.

Jak se zbavit lenivosti

Jeden z návrhů, jak se zbavit lenivosti, je si pořídit dítě. A to je právě ten případ, kdy permanentně musíme bojovat se svojí leností. V tu chvíli převádíme svoji lenost a pohodlnost v lásku, kterou dáváme svému dítěti. V podstatě je to pudová záležitost a nemáme na výběr. Pokud nás vzbudí pláč dítěte, nebudeme přemýšlet zda chci nebo nechci, ale půjdeme pláč ihned řešit. To asi dál rozebírat nemusím, jistě chápete.

Pokud si ke svým cílům přišpendlíte prioritu, problémy s lenivostí také odpadnou. Jde o to, že násilím pioritu ke svým cílům nedáte. Priorita vzniká ve chvíli, kdy uvěříme ve vlastní sen a myšlenku, cíl. A v těchto případech pomáhá síla vůle. A tu můžete trénovat, jak už víte.

Když si představíme situaci, že provádíme cvik, máme ruce roztažené a vedle nás stojí člověk se sekyrou, který se chystá nám ruku useknout, pokud ji dáme dolů, dokážeme v tomto postoji stát ne jen 10 minut, ale klidně i hodinu. A co víc, dokonce se nejspíš ani neobjeví myšlenky, že nás ruce bolí. Ale také nám cvik nejspíš nepřinese velký duševní pokrok. Ale 100% sami sobě odprezentujeme jak to s lenivostí skutečně je.

Pokud vás toto téma zajímá, rád se s vámi podělím o mé další postřehy z oblasti zdokonalování sama sebe.

No, pojďme dál. Většina našich problémů vzniká z jednoho prostého důvodu. Lžeme sami sobě. „Proč?“ Vzhledem k tomu, že není možné lhát sami sobě, můžeme jen předstírat že věříme vlastním lžím. Jedna z nejčastějších vlastních lží je ta, že na něco nemáme čas, nebo že něco není možné udělat. Většinou jsou to však alibistické kecy, kterými před sebou samým maskujeme svoji lenost. Jak říká klasik: „Kdo chce hledá možnost, kdo nechce hledá důvod.“. Ačkoliv tato věta je možná banální a možná extrémní, měla by vás myšlenka na ni zastavit, když vás napadají výmluvy.
Lžeme sami sobě?

Je důležité naučit se rozpoznávat vlastní lži co nejdřív. Když už poznáme, že jsme líní a vlastně si lžeme do kapsy, máme vyhráno, protože naše výmluvy jsou často stejné nebo aspoň velmi podobné navzájem a příště už je poznáme. Hlavní věc je poslouchat a poznat sám sebe co nejrychleji. Nedělat sám sobě advokáta. Pak je práce na vlastních charakterových rysech o hodně jednodušší.
Blahodárný cvik proti lenosti

Jak takový cvik vypadá? Jeho cvičení je jednoduché a efektivní jako sekyra. Život – musíme to udělat doopravdy. Hned po pročtení tohoto textu. Pro tento cvik potřebujete 10 minut. Bude vás to stát minimum fyzického úsilí, ale chce to silnou vůli – myšlenku, dovést tento cvik do konce. Výsledek tohoto cviku je ohromující. Díky němu se naučíme rozpoznávat svoje činy a získáme silnou protilátku proti lenivosti. O co jde?

Stoupneme si rovně, díváme se dopředu před sebe, roztáhneme ruce (rozpažíme) a zatneme pěsti. Zaměřujeme se na vlastní dech a pozorujeme své vlastní pocity a pochody sami v sobě. Zvláštní pozornost věnujeme těm pocitům (ne však emocím), které nám pomáhají stát rovně. Ano, opravdu se jedná jen o to zachytit tu vnitřní sílu, která nám to umožňuje. Dále si můžete všimnout protichůdných myšlenek a emocí, které se nás snaží zastavit a dát nám ruce dolů.

Po skončení cviku a to i tehdy když jste nestáli 10 minut, zapište si pocity, které jste cítili. Je to důležité pro další postup. A nyní si po zapsání vašich pocitů cvik zopakujte. Jakmile dokončíte cvik podruhé, zapište si opět vaše myšlenky a vnitřní pochody, které vám dovolovali stát rovně a držet ruce roztažené a porovnejte je s těmi co se vám v tom snažily bránit.
V druhé části článku rozebereme tento cvik a myšlenky lidí, které je napadly v průběhu tohoto cviku. Dotaz k tobě milý čtenáři: která myšlenka mi dala moje ruce dolů?