Jako obvykle se lze ale na věc dívat i z jiné strany, zamyslit se. Je to zvláštní: celou dobu nic a teď najednou šest trestních oznámení, bezpočet článků v novinách, skandál, veliké zatýkání, klasické mediální divadlo s jasně určenými kladnými a zápornými postavami. Jakoby se asistentky domluvily. Ale možná to nebyly asistentky, kdo se domluvil. Respektive, pokud se někdo domluvil, zřejmě to nebyly ony asistentky. Zdůrazňuji, že se nad případem pouze zamýšlím, rozhodně nevynáším žádné soudy, neznám bližší podrobnosti než jakýkoli jiný člověk, který sleduje média. Pouze se nechci smířit s pasivním přijetím předkládaného a tento případ se mi zdá podivný.

Doktor Barták je významný člověk. A čím je člověk významnější, tím více existuje lidí, jimž by se hodilo, aby zde tento významný člověk nebyl. Třeba proto, aby se mohli posadit na jeho židli, aby jim neviděl pod prsty, aby se mohli oni sami stát významným člověkem. V naší zemi, kde policie, soudy a vůbec veškerý státní aparát funguje nikoli podle práva a rozumu, ale podle toho, kdo kde komu zaplatí, není vůbec obtížné si představit, že si zkrátka někdo řekl, že by se mu hodilo, aby byl doktor Barták zdiskreditován, ideálně zcela odstraněn ze scény, že zašel za někým, kdo to dovedl zařídit a tajné služby už pouze konaly, co dovedou velmi dobře. Chudák doktor Barták, který si prostě pouze občas najal placenou společnici, neví, co se děje, všechna jeho práce přichází vniveč, je zatčen, hroutí se. Chvíli se nic nebude dít a potom se postupně objednavatel Bartákovy likvidace získá to, co získat chtěl.

Mohl bych si tuto verzi příběhu vymyslit do nejmenších podrobností, ale to samozřejmě není mým cílem. Chtěl jsem pouze poukázat na to, na co ve svých článcích poukazuji častěji: Že je hrozně důležité přemýšlet, nebýt pouze konzumenty, ale skutečně přemýšlejícími bytostmi. Ať už je Barták vinen, nebo není, je nutné nepřijmout automaticky to, co je nám o světě předkládáno, ale pokusit se udělat si vlastní obrázek, říci si, proč by to vlastně mělo být právě takhle.

Pokud nebudeme všemu věřit a se vším se nesmíříme, můžeme alespoň trochu přispět k tomu, aby naše země jednou skutečně byla právním státem, kde, použiji-li (bohužel) otřepanou frázi, pravda vítězí. Kdyby totiž skutečně byl můj scénář Bartákova příběhu pravdivý, potvrzovalo by se, že kdo v České republice chce něčeho dosáhnout, rozhodně nemůže být poctivý, ale právě naopak musí vždy kráčet přes mrtvoly svých konkurentů a být podporován styky s tajnou službou, mafií a politikou. A to se přeci žádnému poctivému podnikateli ani přemýšlivému občanu nemůže líbit!

Svět, který nás obklopuje je plný lumpů, kteří nám nebo našim dětem mohou ublížit. Bezdůvodně, prostě proto, že jsou nějakým způsobem psychicky nemocní. Nelze se s nimi domluvit, nelze odhadnout, co mohou udělat. Jediným způsobem je prostě si dávat pozor a hlavně dávat pozor na děti. Proč zdůrazňuji děti? Protože díky médiím všichni moc dobře víme, co se dětem může stát, když náhodou něco opomineme. Jaký je tedy smysl tohoto článku? Rád bych poukázal na dvě věci:

1. Média problém řeší podstatně méně, než se může zdát. Daleko spíš vyrábějí show a plní si své kapsy.

2. Problém můžeme řešit sami tím, že budeme co nejlepšími rodiči, budeme se snažit nic neopominout.

Nejdříve k prvnímu bodu: Cožpak se vám to nezdá děsivé? Ty spekulace, ukazování co nejhrozivějších fotografií místa činu, nalezených předmětů, to vše pod záminkou, že se pomůže vyšetřování. Když se ale podíváme na zprávy pořádně, zjistíme, že opravdu celkem přesně naplňují schéma akční podívané. Šokovat, ukázat mnoho krve, vylekat. Sám jsem otcem dvou dětí a nemám dojem, že by bylo úplně moudré, aby to všechno děti viděly. A přitom ve všech novinách, internetových zprávách i televizních zpravodajstvích se to jenom hemží fotografiemi vhodnými spíše pro soudní znalce či lékaře. Média by se měla krotit a přenechat vyšetřování takovýchto zločinů vyšetřovatelům. Bičem na lumpy nemá být, že když něco provedou, bude to v televizi, ale to, že když něco provedou, budou velmi, velmi přísně potrestáni.

A k druhému bodu? Je to tak, můžeme sami značně přispět k bezpečnosti svých dětí. Zapišme je do různých kroužků, doprovázejme je na ně i z nich, nenechávejme je samotné. Ano, bude to stát mnoho času, ale pokud se nám nebude chtít ho obětovat, až se jim něco zlého stane, bude potom času dost, ovšem nebude už nic platný.

Zkrátka, mediální bomby nás podporují ve všeobecně českém trendu sedět u televize nebo u stolu, nadávat a bědovat, jak je to hrozné, ale nic neudělat. Musíme se zamyslit, zda nemůžeme sami nějak prospět bezpečnosti svých dětí. Třeba v době, kdy bychom koukali na večerní akční film plný krve a násilí.

Pod vedením lektora Davida Lagomarsina a someliéra Flemminga Laugesena jsem se naučil alespoň část italských kuchařských dovedností a poznal, že i v Praze existují dobré restaurace, o čemž jsem po zkušenostech s některými renomovanými podniky již skoro začal pochybovat. Již dříve jsem v zahraničí absolvoval několik podobných kurzů a byl jsem zvědav, jaké zážitky mne čekají v Praze. Musím říci, že jsem byl velice spokojen. Od úvodního přivítání účastníků kurzu vedením restaurace přes veškeré vaření a ochutnávání až po konec večírku jsem každý okamžik strávil maximálně příjemně, atmosféra byla velice vstřícná a přátelská.

Celý večer sice, což může být pro našince drobnou obtíží, probíhal v angličtině, neboť Pan kuchař nehovoří dobře česky, ale i se svou dvacetiprocentní angličtinou jsem všemu porozuměl.

A co jsem se naučil? Mnoho lidí si řekne, co je těžkého na uvaření špaget. Každá hospodyňka to přeci musí umět, tak proč kvůli tomu absolvovat drahý kurz u šéfkuchaře špičkové restaurace? Teprve v kuchyni s odborníkem však poznáte, že tato práce může být mistrovským dílem nejvyšší obtížnosti. Italská kuchyně je kuchyní výtečnou a je mimořádně excelentním kouskem vytvořit něco opravdu dobrého. O tom jsem se sám přesvědčil jak u šafránového rizota s telecím masem, tak i u špaget s krevetami.

Jde o to, že příprava začíná již výběrem a nákupem správných surovin (jen se na konci článku podívejte, z čeho jsem svá jídla připravoval) a jejich uskladněním. Až potom může následovat samotné vaření a samosebou správné servírování.

Všechny části postupu musí být dobře dodrženy, ne jen samotné vaření, a co je smutné, většina pražských restaurací pravidla správného postupu nedodržuje, jak jsem se sám přesvědčil a jak jste se mnou koneckonců souhlasili v reakcích na mé články.

ital v kuchyni

Musím zdůraznit, že i když celý kurz nemohu než chválit, rozhodně se nejedná o žádný PR článek. Jde čistě o můj osobní dojem a radost z pocitu spokojenosti, když jsem poznal, jak příjemný večer s lidmi, kteří mne mohou lecčemu naučit, lze v Praze strávit. Je samozřejmě věcí každého z nás, kde chce utrácet své peníze, ale proč chodit do nějakého známého, ale špatného podniku a platit za to, abyste se cítili trapně, nemístně či nepatřičně. Poznal jsem, že se vyplatí poznávat nové věci a nové restaurace, a ne se nechat nalákat hloupou PR bublinou našich politiků, herců a kdovíkoho, kdo dělá reklamu podnikům, které rozhodně za návštěvu nestojí. Proč bych měl stále jenom koukat, čí tvář je kde vylepena, když se chci jít někam najíst? Když analyzuji svou zkušenost, musím říci, že jsem rozhodně ty nejlepší restaurace, které znám, našel sám, a ne díky plakátům a reklamě. Když si představím, že lidé z druhého konce republiky přijedou do Prahy do jedné konkrétní restaurace pouze proto, že viděli Itala v televizi, přijde mi líto jejich dlouhé cesty.

Říkám si, kde to jsme, když vše stojí pouze na managementu a reklamě, a ne na kvalitě a slušnosti lidí. Stavět podnikání na tomto schématu mi přijde krátkozraké a nemoudré. Ti lidé, kterých se to týká, se tomu možná brání, ale možná jim stoupla sláva do hlavy tak, že si nevidí pod nohy. Já vím, že za stejné peníze lze udělat podstatně lepší kulinářský zážitek v restauracích, jejichž šéfkuchaři nevystupují v televizním pořadu. Ať už bych měl jmenovat Slovanský dům a restauraci Kogo, Ambiente v Mánesově ulici nebo průhonickou pizzerii Grosseto, leckde si člověk pochutná a velice příjemně stráví čas, ať už odpoledne, dobu oběda nebo večeře. Chci poukázat na to, že jsme svobodní, máme více možností než jen jednu. Můžeme si klidně zajet na večeři do Drážďan nebo Mnichova, vyzkoušet kvalitu v zahraničí a je škoda svých možností nevyužít a nechat se pouze nalákat reklamou.

No a závěrem článku se s Vámi rád podělím o to, co jsem se vlastně na kurzu vaření naučil vařit:

Linguine s krevetami, brandy a šafránem

200gr těstovin linguine

10 krevet

1 šalotka

1 stroužek česneku

½ lžičky chilli

50ml brandy

2gr šafránu

1 petržel

2 lžíce smetany

1 lžička cukru

sůl

černý pepř

Raviolo se sýrem robbiola a lanýži

100gr sýra robbiola

50g sýru ricotta

50gr parmazánu

50gr černé lanýžové pasty

50ml černého lanýžového oleje

1 vaječný žloutek

1/2kg hladké mouky

4 celá vejce

200g másla

20 lístků šalvěje

strouhaný parmazán

2 lžíce smetany

sůl

Risotto alla Molanese s telecím kolínkem Osso Buco

200g rýže carnaroli

½ cibule

150ml bílého vína

1 litr telecího vývaru

250 g másla

3g šafránu

100g strouhaného parmazánu

1 telecí koleno

250g loupaných rajčat

sůl, černý pepř

1 česnek

½ citronové kůry

1 petržel

2 ančovičky

Student Agency

Obdobím, kdy se dalo dobře pozorovat, jací řidiči po našich silnicích jezdí, byl začátek prosince, kdy napadl sníh. Sníh na vozovce by samosebou měl být důvodem k zmírnění rychlosti, k zvýšené opatrnosti a tak podobně. Přesto jsem se setkal s mnoha řidiči, kteří i za takových podmínek dokonce porušovali maximální rychlost, tedy nejvyšší rychlost, která je bezpečná za ideálních podmínek.

Jedním z takových setkání se stala má jízda po Strakonické ulici mezi Zbraslaví a Smíchovem. Když jsem tudy vjížděl do Prahy, ovanul mne oblak sněhových vloček letících za autobusem Student Agency, který právě předjížděl ostatní vozidla zasněženým pruhem. V autobuse plném lidí se zhmotnil nadpis tohoto článku, protože všichni cestující seděli na sedadlech smrti, vezeni řidičem, který se zřejmě spíše měl stát závodníkem nebo kaskadérem. Když jsem se na okamžik za autobusem vydal a pohlédl na svůj rychloměr, shledal jsem, že právě i tu nejvyšší povolenou přesahuje, jak dokládá také fotografie.

Student Agency

Každý účastník silničního provozu by se měl chovat zodpovědně, neboť může ohrozit nejen sebe a to, co veze, ale i posádky ostatních automobilů. O to více tíhy pak leží na bedrech řidiče autobusu, na nějž spoléhá několik desítek cestujících, kteří možná ani netuší, že mohou sedět na sedadlech smrti.

Nyní se zamysleme, jak je možné, že agresivních a nebezpečných řidičů je u nás tolik (protože případ hazardéra za volantem autobusu byl pouze jedním z mnoha a mnoha). Stejně jako u většiny ostatních porušování zákonů či předpisů do značné míry záleží na tom, jaké jsou tresty a jak dobře pracuje policie. Kdyby se za porušení rychlosti zavíralo na doživotí a silnice byly zároveň obestaveny policisty s radary, nikdo by nikdy rychlost neporušil. Podobné výsledky by zřejmě přinesl i stav, kdy by tresty zůstaly stejné, ale policie by důsledně měřila a divoké šoféry zastavovala.

Student Agency

Koneckonců, je celkem logické, že pokud je dopravní policie určena k tomu, aby kontrolovala a zajišťovala bezpečnost provozu, a přesto na silnicích bezpečno není, je to její chyba. Nedělá zřejmě svou práci dobře. Rozhodně ne tak dobře, jak by bylo potřeba.

Nezbývá mi než popřát vám mnoho štěstí za volantem a málo agresivních řidičů. A až budete někdy chtít jet autobsem Student Agency, raději nejdříve zavolejte všem svým známým a s každým se rozlučte. Všechna sedadla jsou totiž sedadly smrti.

Čím začít pár slov o pokru? V první řadě: pokr není hazard. Jeho výsledek závisí téměř zcela na schopnostech a uvažování samotného hráče. Jsou zde samosebou drobné nuance, ale vítězství v pokru věru není otázkou štěstí, jako je tomu třeba u hracích automatů nebo rulety, kde naopak výsledek zcela a pouze závisí na štěstěně.

Je poměrně logické, že pomocí matematického mozku, díky mechanické paměti a za přispěním hereckých schopností je možné hrát pokr poměrně úspěšně, ale týmiž tělesnými a duševními přednostmi si jenom těžko pomůžeme, máme-li uhodnout, na kterém čísle se příště zastaví kulička v ruletě. Ať už jsou ale rozdíly mezi pokrem a jinými hrami, jež se v casinech hrají, sebevětší, platí krutá pravda, že ve všech můžete velice rychle přijít o všechny peníze. Ba dokonce i tehdy, pokud všechny podmínky pro úspech v pokru splňujete. Jakto?

Stejně jako ve všech jiných podobných hrách, i v pokru jsou velmi časté případy podvodů. Provozovatel podniku přeci musí mít jistotu výdělku. A podle mých informací je veliká část klubů podvodná, zaměřená prostě na okradení lidí.

Jsou také kluby, které zvou známé osobnosti, aby nalákaly hosty. Je samozřejmé, že celebrity nemohou nechat pouze prohrávat. Naopak, v rámci reklamy je výhodné nechat toho, na koho se všichni koukají, pořádně si hru užít a vyhrát. O to horší to ovšem potom budou mít běžní smrtelníci, na nichž se musí vydělat.

Já osobně bych tuto hru nehrál a rozhodně ji nikomu nedoporučuji, snad pokud nechcete záměrně přijít o všechny peníze a podpořit při tom zloděje a šejdíře. Mám dojem, že mnohem lepší variantou trávení volného času je sport, umění, nějaká romantická vycházka,.. Na světě je přeci tolik krásných věcí. Stačí jenom rozmyslet, zda nám dává více radosti nechat se okrást, nebo něco milého zažít.

Ano, je to tak a většina z vás již určitě někdy při setkání s autobusem MHD zažila zběsilé troubení a různé nebezpečné manévry, jejichž sdělením bylo něco jako „Co se pleteš? Jsi snad řidič MHD? Nevíš, kdo má absolutní přednost? Nevíš, kdo je na silnici Pámbu?“ Ano, nejnebezpečnější řidiči nejsou začátečníci, sváteční kloboučníci, ani silní suveréni, ale ti, kteří by měli být profesionálními účastníky provozu. Důvody vzteku a povýšenosti městských autobusáků jsou různé a těžko poznáme, proč nám právě v tom kterém případě jdou po krku. Je to proto, že závidí řidičům tramvají vyšší platy? Je to proto, že si hrají na spasitele osudů svých cestujících? Jsou tak hloupí, že nevědí, co činí? Nebo mají prostě těžší a větší stroj a chtějí to dát všem vědět? Člověk by se zřejmě musel sám stát řidičem městského autobusu, aby agresivitu těch stávajících pochopil. A nejde pouze o agresivitu. Jenom si vzpomeňte, kolik zarážejících případů se jenom v pražské hromadné dopravě stalo za poslední dobu, tedy za dobu, po kterou sahá běžná lidská paměť. Naposledy to byl převrácený autobus, pár týdnů před tím zase projel na mol opilý řidič se svým autobusem celou Prahu, přičemž míjel zastávky bez zastavení, vjížděl do protisměru, a celkově se choval jako opilec na cestě z hospody, takže by se dalo považovat za veliký zázrak, že se nikomu nic nestalo

Zakrátka, co říci? My všichni, kteří jsme zlovůlí řidičů městských autobusů postiženi, bychom se asi častěji měli obracen na orgány činné v trestním řízení. Možná by se časem podařilo pomocí přirozeného výběru vyšlechtit lepší partu autobusáků, než s jakou se musíme v ulicích denně potkávat nyní. Do té doby, než se toto podaří, vám všem přeji v ulicích mnoho štěstí. Určitě ho budete potřebovat.

Má odpověď není jednoznačná. Pokud se chystáte vytvořit stránky pouze pro sebe, na nichž budete svým přátelům sdělovat své nejnovější nápady, uveřejňovat termíny hospodských setkání a vystavovat fotografie z návštěvy pomníku básníka Jarmila Šlapálka, je zřejmě nejlepší variantou vytvořit si osobní blog na hostingu zdarma, který bude k danému účelu zcela dostačující a navíc zadarmo.

Pokud ale plánujete, že se internetová stránka stane vizitkou vaší firmy, pokud se má web stát účinným nástrojem konkurenčního boje a vábničkou na zákazníky, chcete-li zaujmout a mít zisk, pak je moudré najít společnost, která je připravena a schopna vytvořit takový projekt. A znalosti, které jsou vlastnictvím takovýchto společností, věru stojí za vynaložené peníze.

Zde jsou jenom některé z kroků, jimiž musí projít internetový projekt před prvním představením veřejnosti:

1. Objasnění potřeb zákazníka, koordinace technických specifikací
2. Vývoj stránek. Předložení několika skic zákazníkovi ke konečnému schválení
3. Vývoj struktury webu a struktury databáze
4. Schválení jména domény a výběr místa pro hosting webu
5. Hlavní stavební práce na webu, tedy programování nebo úpravy stávajících CMS dle požadavků
6. Rozložení šablony designu, případně integrace stávající struktury webu
7. Copywriting, čili psaní prodejního textu, popisu zboží, služeb a dalších potřebných informací
8. Umístění textu na stránce a provádění dalších úprav
9. Testování Vašeho projektu kvůli případným chybám a nesrovnalostem
10. Přestřihnutí barevné stuhy, pití alkoholu, zahájení projektu

Ale to není všechno. Po vytvoření internetového projektu vyžaduje tento ještě další péči:

1. Sledování výkonnosti hostingových služeb, a tedy i přístupnost webu pro návštěvníky
2. Doplňování nových článků, přidávání zpráv o společnosti, změny v katalogu produktů a služeb
3. Provádění potřebných změn v designu stránek a jejich struktuře
4. Prosazení webových stránek ve vyhledavačích a jejich uvedení na první místa
5. Zlepšení viditelnosti stránek na internetu: reklama na relevantní fóra, blogy, portály a sociální sítě
6. Umístění a sledování finančních výsledků kontextové reklamy
7. A mnohem více

Veškeré toto úsilí může být v celku nazýváno intenetovým marketingem. A pouze společnostem zaměstnávajícím kvalifikované odborníky, kteří jsou schopni řešit všechny výše popsané úkoly, je možno v otázkách přípravy internetových stránek věřit a svěřit svou budoucnost. Je totiž dobré vědět, že ne každý poskytuje kvalitní služby. Trh je přeplněn studentíky a všeuměly, kteří vás s radostí oberou o peníze a vytvoří jakýsi internetový paskvil, který možná na první pohled bude vypadat jako pěkná stránka, ale po prvních problémech se sesype. Je opravdu třeba vybrat si kvalitu a nenechat se ošidit podvodníky a nešikovnými programátůrky. Pokud hledáte toho pravého tvůrce pro své stránky, mohu doporučit třeba Radka Hulana. Už to, že internet je plný nadávek a špíny házené na tohoto výtečného člověka, svědčí o jeho kvalitách. Je to bohužel tak, že čím lepší jste, tí více šejdířů kvůli vám přijde o práci a považuje za moudré se mstít negativní reklamou. Naštěstí však opravdový odborník umí přesvědčit svou opravdovou odborností a je na chytrých zákaznících, aby si dobře vybrali.

Tedy, kvalitní stránky požadujte rozhodně vždy pouze od odborníků. Vyhnete se problémům s následným fungováním. Jak se říká, nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci.

Představte si situaci, kdy jdete po ulici a vidíte na ulici ležet jednu korunu. Vaše reakce? Nejspíše si v duchu řeknete, že jste příliš hrdí, než abyste se skláněli jako nějaký pobuda pro korunu, a půjdete dále.

Mírně změníme podmínky. Také jdete po ulici, ale tentokrát na ní leží desetikoruna. Myšlenkové pochody již budou o něco složitější. Sebrat? Nesebrat?

Co ovšem, pokud na zemi bude ležet stokoruna? Opravdu půjdete dále a minete ji? Možná záleží na tom, zda půjde o nějakou opuštěnou ulici, nebo rušný bulvár. Pokud nepůjde nikdo okolo, jediné, co by mohlo člověku zabránit ve zvednutí stokoruny, je snad jen hloupý pocit z příliš snadného výdělku.

Máme ovšem i vyšší bankovky. Co když náhodou na ulici bude ležet tisícikoruna? Zřejmě ji seberete i kdyby právě byl někdo poblíž. A to tak rychle, aby vás ten někdo nepředběhl.

Samozřejmě, že jsem si pro svůj příklad vybral průměrného člověka s průměrným příjmem. Pokud jste z chudého kraje, i deset korun bude dobrou motivací k ohnutí hřbetu, a jste-li naopak třeba generálním ředitelem Českých drah, zřejmě vás nechá chladnými i tisícikoruna. Podstata však zůstává stejná – snadno lze spočítat, kolik stojí naše hrdost.

Pokud se však rozhodnete podnikat, musíte se připravit na všechny možné eventuality. Neexistuje žádná jistota, cokoli se může pokazit, můžete se vyšvihnout na vrchol, ale stejně snadno také spadnout až na dno. A to platí i v internetovém obchodu.

SDL – stabilní zisk. Mnohokrát jsem četl tento výraz na různých blozích, ale mnohokrát také viděl příklady, které zásadně odporují tomuto prohlášení. Chci-li mít zisk, musím nejen tvrdě pracovat a investovat peníze, ale také mít štěstí. Hodně štěstí.

Bez ohledu na to, co přesně děláte, závisí zisk zhruba na tomto:

- PS: Vyhledavače mohou zafiltrovat nebo zakázat stránky. Stránky vyřazené z indexu zřejmě hojně navštěvovány nebudou.

- PP: Při práci s inzertními servery může být v PP váš účet blokován, ba někdy i bez vysvětlení či případného porušení podmínek z vaší strany.

- Různé: Hackeři, kteří vám zničí účet nebo webové stránky, hosting, který nebude fungovat, války, konec světa, útok mimozemských civilizací, zkrátka, nikdo není imunní vůči všemu.

Musíte mít jak PPC štěstí, tak génia, aby práce pod vlivem těchto hodnot mohla fungovat hladce a rovnoměrně. Není to jen NLN, ale obecně téměř veškeré on-line podnikání. Ať už je to tvorba stránek, nebo eBay aukce, o obchod se jedná vždy.

- Vlna: Každý se snaží co nejlépe chytit vlnu. Někdo rychle stoupá k vrcholu, někdo zraje raději pomaleji a jistěji, jiný je jen unášen proudem. Žádný však není v bezpečí před pádem. Dnes jste na vrcholu vlny a zítra se budete potloukat po břehu s děravou loďkou na provázku.

- Zvyk: Lidé si zvyknou na dobré bydlo poměrně dobře. Představte si, co si poránu řeknete, když jste byli zvyklí vydělávat 200 dolarů za den, a najednou prásk! Můžete začít s pěti dolary denně, ovšem to je katastrofa. Všechno se připadne nudným, budete přliš líní na tak mizerně placenou práci, stanete se apatickými a zklamanými. Ale naděje umírá poslední a vždy můžete aspirovat na návrat na vrchol vlny.

- Nervy: Nervozita je velice škodlivá. Ať už co se týče zdraví, nebo kvality vykonávané práce. Jsou však lidé, kteří nebýt nervózní nedovedou. Snad se nervozita alespoň částečně vytratí s přicházejícími obchodními úspěchy.

Jaké jsou mé další myšlenky a rady?

1. Smiřte se s koloběhem vzestupů a pádů. Jiné to nikdy nebude, nelze se tomu vyhnout. I když uděláte všechno dobře, vždy se může stát něco, co přivodí náhlý pád.

Všechny pády jsou však pouze dočasné. A k tomu se hodí jedno japonské přísloví, které mám velice rád: Pokud vám ujel autobus, nebyl to váš autobus. Pokud vám uletělo letadlo, nebylo to to vaše letadlo. Pokud vás opustila dívka, nebyla to ta vaše dívka.

2. Pokud se tedy něco pokazí, stále máte své zkušenosti a vědomosti. Navíc, vše by mohlo být vždy ještě horší. Když se mne někdo zeptá, jak se mám, říkám, že věci jsou v pořádku, ale mohly by být lepší. Na druhou stranu by ale také mohly být horší, takže je vlastně dobře.

A pokud jste nešťastní z jedné věci, může vás potěšit zase věc jiná. Ve světě platí zákon rovnováhy. Naprosté selhání v jednom případě je dobrou příležitostí začít se zabývat ostatními zájmy a směry svého ubíráni životem. Příkladně Arnold Schwarzenegger se chtěl původně věnovat baletu. Jeho vrstevníci se mu však posmívali, tak raději balet svůj sen opustil a udělal si sen jiný. Tuším, že víte, jaký.

3. Buďte připraveni na cokoli. Může vás potkat selhání, mohou přijít pohromy a je dobré nebýt tím vším překvapen. Vzpomínám si, jak jsem se stresoval a zlobil, když všechny mé HS byly zakázány. Já jsem ale našel sílu a svůj úkol jsem dokončil jinou cestou.

Zkrátka, pokdu jste unaveni z práce, jeden den si odpočiňte. Můžete kopat do míče, sledovat formuli 1, hrát na violu či vyrazit na výlet. Je jedno jak, ale je dobré se občas uvolnit.

Jeden poměrně neznámý český básník říká, že tři nejhorší lidské vynálezy jsou nízkotučný jogurt, autobus a facebook. Pominu nyní úvahu, jak vážně to myslí s nízkotučnými jogurty a autobusy a pokusím se rozvést jeho názor na facebook. Na něj totiž rozhodně básníkův pohled sdílím. Proč? To je prosté.

Představte si situaci, kdy jdete po ulici a proti vám kráčí člověk třímající trasparent, na němž má křídou napsáno ‚blbě jsem se vyspal, fakt se mi nikam nechce‘. V tom se zastaví, sejme transparent z ramene, text houbou smaže a přepíše na ‚nakonec jsem vyrazil, ale radši bych se válel doma na kanapi‘. Říkáte si, že je to nějaký blázen a jdete dál. V tom se ovšem zleva blíží jiný člověk s podobným poutačem, tentokrát ozdobeným nápisem ‚včera sem se vožral jak prase‘ a fotkami ze včerejší pivní párty. Pomyslíte si, co je vám do toho. A to už do vás vrazí jakési děvče a strká vám před oči transparent polepený svými polonahými fotografiemi pojmenovanými ‚já‘, ‚já v postýlce‘, ‚já venku‘ a podobně a křičí „ohodnoť je, dej mi pět hvězdiček, honem!“ Co se stalo? Nic, jenom máte zlý sen, kdy se facebook zhmotnil přímo v ulicích.

Koncekonců, mělo by to své výhody. Vášniví facebookáří by alespoň byli na čerstvém vzduchu. Za stávající situace je totiž démon facebook nepustí takřka ani na krok od počítače, tedy dále než dva metry od elektrické zásuvky (samosebou pouze v dosahu wi-fi) maximálně po dobu životnosti baterie. Jsou lapeni v sociální síti a vše, co se kolem nich i v nich děje, musejí zprostředkovat všem.

Jakou to má nevýhodu? Nejednu. Například se jedná o ztracený čas. V době, kdy se člověk věnuje facebooku, nepracuje, nevzdělává se, ba ani nešetří své oči civění do obrazovky. A nejen to. Proč vznikl facebook? Aby studenti, kteří jej založili, získali hesla k mailům svých spolužáků. Nebo myslíte, že většina lidí nezvolí své heslo stejné či značně podobné? A v tomto soukromoborném trendu facebook pokračuje stále. Chcete se dozvědět něco o člověku, s nímž se máte za nějakým účelem sejít? Zadejte si jeho jméno do googlu. Nejdříve vyjede seznam jeho přátel z facebooku (i s fotografiemi), poté seznam jeho oblíbených činností. A pokud budete mít štěstí, naleznete i více. To, když si dotyčný nenastavil dostatečné (nebo vůbec nějaké) zabezpečení svého účtu. Samozřejmostí je, že k mailu svěrenému molochu facebooku, se dostane nejeden zdroj spamů, takže se uživatel facebooku může těšit na mnoho zajímavých, leč nevyžádaných mailů.

Facebook je možností, jak mít bez práce tisíce přátel, jak získat publikum pro své fotografie. Lze ale skutečně nazývat sociální takovou síť, která právě tímto způsobem funkčím sociálním vztahům zabraňuje? Bezpočet přátel a široké publikum může mít i sebevětší asociál, protiva a trouba, který by v reálném životě stál vždy na okraji společenství. Facebook je pro něj samozřejmě vítanou možností, jak snadno k takzvaným přátelům přijít. Zároveň ho ale tato možnost vede k tomu, aby se ani nepokusil být i v trojrozměrném životě společenštějším, v důsledu čehož budou všichni jeho přátelé pouze ze sféry jedniček a nul, a až jednou umře, nikdo mu ani nezatlačí oči.

Tento příklad byl možná dohnáním problematiky ad absurdum. Na celkovém verdiktu nad facebookem to ale nic nemění. Facebook je sítí, která nám opravdové přátele najde jen velmi obtížně, která pojídá náš čas, která nahlíží do našeho soukromí a dává k dispozici citlivé informace o naší osobě. Podle informací o stavu vnitřní struktury vedení facebooku lze předpokládat, že tento bubák se brzy rozpadne a opustí nás. Nemohu říci, že bych se na ten okamžik netěšil.