Stvoření ženy
Když přišel Adam k Bohu a svěřil se mu, že se v ráji nudí, Bůh se zamyslil. „Z čeho bych mohl stvořit ženu, když vešekerý lidský materiál jsem již spotřeboval na muže? Jaká by vlastně taková žena měla být?“
Po krátké úvaze Bůh vyňal z Adamova těla jedno žebro a obalil je paprsky slunce, přidal okouzlující barvy svítání, zádumčivý smutek měsíce, krásu labutě a hravost kotěte. Inspiroval se jemným tepem kožešin, žárem ohně, křehkostí ledu a sladkostí medu. Aby toho nebylo málo, obohatil rodící se stvoření ještě proměnlivostí větru, slzením mlhy, mazaností lišky i zbabělostí zajíce, žárlivostí tygřice a pomstychtivostí vosy, omamností opia, tvrdohlavostí osla a lascivností kočky. Bůh vše kolem žebra uhnětl, vytvořil perfektní postavu, dodal jí život. Zrodila se žena.
Ženu Bůh přivedl muži a pravil: „Vezmi si ji, jaká je, a nesnaž se ji měnit, neboť by to stejně nebylo nic platno. Prožij s ní v pokoji celý život a buď nešťastný až do smrti!“
