blog služby – Adeo blog » Nepořádek venku i uvnitř?

Nepořádek venku i uvnitř?

13. 6. 2010 Adeo


Vždy když přijíždím do České republiky ze západu přes hranice, poznám zřetelně, že už jsem doma. Proč to říkám, když zřejmě musím projet, ač zrušenou, celnicí? Protože to, že jsem v naší zemi, poznám i kdybych celnici přhlédl. Jak? Hádejte.


Když přijíždím do první české vesnice, přivítají mne hromady dřev, šrotu, kamení a stavební suti na zahradách, odstavené rezavé i nekompletní zemědělské stroje, staré automobily (z některých pouze střechy, sloužící coby přístřešek pro drůbež), na mnoha místech neupravené roští či kopřivy



Kde je příčina tohoto stavu? Je to snad snaha být na vše přípraven (co kdyby se ten rozbitý traktor někdy hodil a povedlo se ho spravit)? Je to šetrnost, v rámci níž je člověku líto starou věc vyhodit? Nebo mají Češi tak silnou citovou vazbu ke starým kolům od auta, že by jim utrhlo srdce, kdyby je měli vyhodit, a raději je nechají za kůlnou, mimochodem sbitou z prken (doufejme) vyřazeného železničního vagonu? Či má průměrný Čech příliš mnoho majetku a příliš málo nemovitostí, kam by ho schoval? Že bychom byli tak bohatí?


Ať tak, či tak, je tato bordelářskost zřejmě součástí naší národní identity, neboť rozdíl mezi českou a kupř.německou či rakouskou vesnicí je opravdu zřetelný. Ovšem, nutno dodat, že ne všichni do tohoto stereotypu zapadají. Když například Tomáš Baťa projektoval své ševcovské město Zlín a nechal pro svoje zaměstnance vystavět tehdy krásné funkcionalistické cihlové domky, vydal zároveň přísný zákaz stavět u nich jakékoli kůlny a přístavky. Dobře věděl o české zálibě přesahující estetické cítění.



Co se však týče skladování starých věcí, musím si vzpomenout také na to, jak jsem jednou navštívil známého v USA. Když jsem se procházel jeho farmou, všiml jsem si jedné veliké stodoly. Nahlédl jsem dovnitř a užasl nad jejím obsahem. Stodola byla plná všech věcí, které rodina za posledních padesát let přestala používat. Vždy když se prý pořídila nově věc, starou odstavili sem. Automobily různého stáří, šicí stroje, hodiny a vše ostatní, co si jen člověk dovede představit. Hotové malé muzeum. Je ovšem drobný rozdíl, zda jsou staré věci uloženy v jedné ze stodol několikasethektarové farmy, nebo na dvorku 20×20 metrů a potom vedle na druhé dvorku taky a přes ulici u sousedů taky atd.. A i repertoár pokladů se lišil. Nevzpomínám si, že bych ve stodole zahlédl hromady železného šrotu nebo stavební suti.


Co tedy z mého článku plyne? Že česká vesnice je se svými hromadami všeho zajisté osobitá, ale nemohu se smířit s tím, že i pěkná a že to tak má být. Upravené a čisté zahraničí mi v tomto srovnání připadá značně vyvedenější a myslím, že uklizenost kolem domu je jedna z těch věcí, které by se Češi měli od zahraničních sousedů učit. Možná se jednou podaří dosáhnout všeobecně ideálu české vesnice, který zatím existuje pouze na naaranžovaných pohlednicích a v obrázcích Josefa Lady.

 
Diskuze [0] Vytisknout článek
 


Vaše reakce*Údaje označené * je nutné vyplnit