Násilí, média a naše vlastní možnosti
Žijeme ve světě obrovské reality show a musíme se podle toho zařídit, ať se nám to líbí nebo ne. Co mám na mysli? Svět je nebezpečný, a když se někomu něco přihodí, média z toho udělají akční podívanou ve stylu Kobry 11, takže postižený či jeho rodina mají postaráno o pravidelné šťourání do své bolestivé rány.
Svět, který nás obklopuje je plný lumpů, kteří nám nebo našim dětem mohou ublížit. Bezdůvodně, prostě proto, že jsou nějakým způsobem psychicky nemocní. Nelze se s nimi domluvit, nelze odhadnout, co mohou udělat. Jediným způsobem je prostě si dávat pozor a hlavně dávat pozor na děti. Proč zdůrazňuji děti? Protože díky médiím všichni moc dobře víme, co se dětem může stát, když náhodou něco opomineme. Jaký je tedy smysl tohoto článku? Rád bych poukázal na dvě věci:
1. Média problém řeší podstatně méně, než se může zdát. Daleko spíš vyrábějí show a plní si své kapsy.
2. Problém můžeme řešit sami tím, že budeme co nejlepšími rodiči, budeme se snažit nic neopominout.
Nejdříve k prvnímu bodu: Cožpak se vám to nezdá děsivé? Ty spekulace, ukazování co nejhrozivějších fotografií místa činu, nalezených předmětů, to vše pod záminkou, že se pomůže vyšetřování. Když se ale podíváme na zprávy pořádně, zjistíme, že opravdu celkem přesně naplňují schéma akční podívané. Šokovat, ukázat mnoho krve, vylekat. Sám jsem otcem dvou dětí a nemám dojem, že by bylo úplně moudré, aby to všechno děti viděly. A přitom ve všech novinách, internetových zprávách i televizních zpravodajstvích se to jenom hemží fotografiemi vhodnými spíše pro soudní znalce či lékaře. Média by se měla krotit a přenechat vyšetřování takovýchto zločinů vyšetřovatelům. Bičem na lumpy nemá být, že když něco provedou, bude to v televizi, ale to, že když něco provedou, budou velmi, velmi přísně potrestáni.
A k druhému bodu? Je to tak, můžeme sami značně přispět k bezpečnosti svých dětí. Zapišme je do různých kroužků, doprovázejme je na ně i z nich, nenechávejme je samotné. Ano, bude to stát mnoho času, ale pokud se nám nebude chtít ho obětovat, až se jim něco zlého stane, bude potom času dost, ovšem nebude už nic platný.
Zkrátka, mediální bomby nás podporují ve všeobecně českém trendu sedět u televize nebo u stolu, nadávat a bědovat, jak je to hrozné, ale nic neudělat. Musíme se zamyslit, zda nemůžeme sami nějak prospět bezpečnosti svých dětí. Třeba v době, kdy bychom koukali na večerní akční film plný krve a násilí.
