Kurz vaření

31. 3. 2011 Adeo

V pondělí 28.3.jsem se zúčastnil kurzu vaření pro milovníky italské kuchyně, který probíhal v centru Prahy pod patronací restaurace Aromi, a úspěšně jsem získal diplom za přípravu menu s těstovinami a rizotem.

Pod vedením lektora Davida Lagomarsina a someliéra Flemminga Laugesena jsem se naučil alespoň část italských kuchařských dovedností a poznal, že i v Praze existují dobré restaurace, o čemž jsem po zkušenostech s některými renomovanými podniky již skoro začal pochybovat. Již dříve jsem v zahraničí absolvoval několik podobných kurzů a byl jsem zvědav, jaké zážitky mne čekají v Praze. Musím říci, že jsem byl velice spokojen. Od úvodního přivítání účastníků kurzu vedením restaurace přes veškeré vaření a ochutnávání až po konec večírku jsem každý okamžik strávil maximálně příjemně, atmosféra byla velice vstřícná a přátelská.

 

 

Celý večer sice, což může být pro našince drobnou obtíží, probíhal v angličtině, neboť Pan kuchař nehovoří dobře česky, ale i se svou dvacetiprocentní angličtinou jsem všemu porozuměl.

A co jsem se naučil? Mnoho lidí si řekne, co je těžkého na uvaření špaget. Každá hospodyňka to přeci musí umět, tak proč kvůli tomu absolvovat drahý kurz u šéfkuchaře špičkové restaurace? Teprve v kuchyni s odborníkem však poznáte, že tato práce může být mistrovským dílem nejvyšší obtížnosti. Italská kuchyně je kuchyní výtečnou a je mimořádně excelentním kouskem vytvořit něco opravdu dobrého. O tom jsem se sám přesvědčil jak u šafránového rizota s telecím masem, tak i u špaget s krevetami.

Jde o to, že příprava začíná již výběrem a nákupem správných surovin (jen se na konci článku podívejte, z čeho jsem svá jídla připravoval) a jejich uskladněním. Až potom může následovat samotné vaření a samosebou správné servírování.

 

Všechny části postupu musí být dobře dodrženy, ne jen samotné vaření, a co je smutné, většina pražských restaurací pravidla správného postupu nedodržuje, jak jsem se sám přesvědčil a jak jste se mnou koneckonců souhlasili v reakcích na mé články.

 

ital v kuchyni

ital v kuchyni

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Musím zdůraznit, že i když celý kurz nemohu než chválit, rozhodně se nejedná o žádný PR článek. Jde čistě o můj osobní dojem a radost z pocitu spokojenosti, když jsem poznal, jak příjemný večer s lidmi, kteří mne mohou lecčemu naučit, lze v Praze strávit. Je samozřejmě věcí každého z nás, kde chce utrácet své peníze, ale proč chodit do nějakého známého, ale špatného podniku a platit za to, abyste se cítili trapně, nemístně či nepatřičně. Poznal jsem, že se vyplatí poznávat nové věci a nové restaurace, a ne se nechat nalákat hloupou PR bublinou našich politiků, herců a kdovíkoho, kdo dělá reklamu podnikům, které rozhodně za návštěvu nestojí. Proč bych měl stále jenom koukat, čí tvář je kde vylepena, když se chci jít někam najíst? Když analyzuji svou zkušenost, musím říci, že jsem rozhodně ty nejlepší restaurace, které znám, našel sám, a ne díky plakátům a reklamě. Když si představím, že lidé z druhého konce republiky přijedou do Prahy do jedné konkrétní restaurace pouze proto, že viděli Itala v televizi, přijde mi líto jejich dlouhé cesty.

 

Říkám si, kde to jsme, když vše stojí pouze na managementu a reklamě, a ne na kvalitě a slušnosti lidí. Stavět podnikání na tomto schématu mi přijde krátkozraké a nemoudré. Ti lidé, kterých se to týká, se tomu možná brání, ale možná jim stoupla sláva do hlavy tak, že si nevidí pod nohy. Já vím, že za stejné peníze lze udělat podstatně lepší kulinářský zážitek v restauracích, jejichž šéfkuchaři nevystupují v televizním pořadu. Ať už bych měl jmenovat Slovanský dům a restauraci Kogo, Ambiente v Mánesově ulici nebo průhonickou pizzerii Grosseto, leckde si člověk pochutná a velice příjemně stráví čas, ať už odpoledne, dobu oběda nebo večeře. Chci poukázat na to, že jsme svobodní, máme více možností než jen jednu. Můžeme si klidně zajet na večeři do Drážďan nebo Mnichova, vyzkoušet kvalitu v zahraničí a je škoda svých možností nevyužít a nechat se pouze nalákat reklamou.

 

 

No a závěrem článku se s Vámi rád podělím o to, co jsem se vlastně na kurzu vaření naučil vařit:

 

Linguine s krevetami, brandy a šafránem

 

200gr těstovin linguine

10 krevet

1 šalotka

1 stroužek česneku

½ lžičky chilli

50ml brandy

2gr šafránu

1 petržel

2 lžíce smetany

1 lžička cukru

sůl

černý pepř

 

 

Raviolo se sýrem robbiola a lanýži

 

100gr sýra robbiola

50g sýru ricotta

50gr parmazánu

50gr černé lanýžové pasty

50ml černého lanýžového oleje

1 vaječný žloutek

1/2kg hladké mouky

4 celá vejce

200g másla

20 lístků šalvěje

strouhaný parmazán

2 lžíce smetany

sůl

 

Risotto alla Molanese s telecím kolínkem Osso Buco

 

200g rýže carnaroli

½ cibule

150ml bílého vína

1 litr telecího vývaru

250 g másla

3g šafránu

100g strouhaného parmazánu

1 telecí koleno

250g loupaných rajčat

sůl, černý pepř

1 česnek

½ citronové kůry

1 petržel

2 ančovičky

 
Diskuze [0] Vytisknout článek
 


Vaše reakce*Údaje označené * je nutné vyplnit