Hoří, ale to nevadí?
Jak jste si asi povšimli, v Rusku v současné době zuří mohutné požáry, které sežehly již mnoho vesnic, zabily téměř padesát lidí a nyní se nebezpečně přibližují k velkému centru jaderného výzkumu a výroby. Proč se o tomto živlu zmiňuji? Protože mne přivádí k zamyšlení.
Většina českých pivařů, ba i nepivařů, zastává remcavý způsob života, který spočívá v tom, že když se děje něco, co se jim nelíbí, remcají. Doplněno je to ještě tím, že když se děje něco hrůzostrašného, říkají: „Ó, to je ale hrůzostrašné“. Ne, že by verbální vyjádření a popsání problematiky nebylo efektní. Efektivní však není ani náhodou. I proto je stále na co nadávat, když se již s minulými důvody k nadávání nedělalo nic jiného, než že se na ně nadávalo.
Toto remcání a povídání se však netýká pouze politiky. V rámci show, jež je někdy nazývána globální oteplování, jindy globální změny klimatu, se děje čím dál více přírodních katastrof, z nichž jednou je také právě obří ruský požár.
A čeští rozumbradové sedí za stolem a říkají si, že hoří. Ovšem, dokud je požár nebude pálit, těžko se dají do jeho hašení. A mezitím shoří obilnice evropy, zamoří se moře s rybami, vítr odnese elektrárny, mráz zničí silnice. A to i proto, že s tím leckdo nic neudělal, že o tom jenom mluvil.
Jaké je tedy poučení tohoto příběhu? Teď příroda řádí daleko, ale zítra může řádit u nás. Možná by někdy bylo lepší místo kafrání u deseti piv kafrat u osmi piv (klidně i o něčem jiném) a za dva ušetřené půllitry uspořádat sbírku pro postižené krajiny. Abychom se totiž jednou neprobudili u ohořelého stolu se zteplalým pivem a celí grilovaní bez povšimnutí jiných národů. Mimochodem, pivo se přeci vyrábí z obilí, jehož cena po požárech polí rázně stoupá.
ta prostřední fotka je hodně dobrá…