Evropa a dědeček WALL• E

10. 4. 2010 Adeo

Co je levnější – najmout pár lidí na odklízení odpadků nebo vlít téměř tři miliony eur na vývoj robota, který bude tu samou práci dělat zadarmo? Respektive za pár kilowatt  hodin elektřiny? Mám podezření, že neexistuje jasná odpověď, ale v každém případě jde v bezpilotním čištění o kuriózní řešení…

Představte si malé italské městečko Pechchioli (Peccioli) pocházející z 8.století. Jeho úzké a křivolaké uličky, dlažební kostky lemující historické budovy a nesčetné pěší zóny jsou přímo ideální lokací pro testování nových robotických mrchožroutů.
Tato zařízení jsou vynalézána v prvé řadě pro práci v místech, kde v okolí není konvenční čistící zařízení dostupné. Podobných historických center s rozvětvenými těsnými uličkami je po Evropě spoustu, a proto není divu, že byl zahájen v tak velkém měřítku projekt testování technologie DustBot – robotického úklidu a odvozu odpadků.
Výzkum je z velké části financován Evropskou komisí a účastní se jej vědci z Itálie, Španělska, Británie, Švédska a Švýcarska. Hlavní role ale patří výzkumným pracovníkům z Graduate School of St. Anne (Scuola Superiore Sant’Anna)  v Pise. Vůbec první oficiální rozmístění  robotů proběhlo v květnu 2009 v italském Pontederu, až poté v Pechchioli a na konci června v Orebru. V září pak ve španělském městě Bilbao.

Kolektiv vědců a inženýrů prozatím vytvořil dva stroje. První, DustClean, je autonomní čistící stroj s rotujícími kartáči a vysavači. Je schopen během své naplánované trasy čistit ulice a náměstí. Je naučený chodit okolo překážek a zastavit před chodci.
Mnohem zajímavější je druhý typ – popelářské auto sestavené z mnoha kusů vzezřením připomínající pohádkového WALL • E. Lákavá myšlenka je zde skutečností – robotu můžete strkat své odpadky rovnou do žaludku, neboť je vybírá přímo od zákazníků! DustCart je přístrojem pohybujícím se po naprogramované trase za požírání svého „krmení“, přičemž se dovede vyhnout lampám, lidem a dalším objektům.

Demonstrace těchto na pohled roztomilých vývozců odpadu probíhala nejen v Pechchioli. Testy funkčnosti jsou však spíše představením, ve kterém hlavní roli hraje jeden ze spolutvůrců a  své si sehrají i kolemjdoucí. Nafocení stroje „částečně svlečeného“, zevnitř, ale inženýři dovolili pouze u jednoho.


Pro orientaci ve městě popelářské auto potřebuje hned několik nástrojů. Má mapy a je schopen komunikovat skrze bezdrátové vysílače připojené na centrální řídící systém. Robot může vysílat informace o své pozici prostřednictvím ultrazvukových signálů a konečně je vybaven řadou senzorů, které umožňují, aby stroj „nezakopl“ o lampy, zaparkovaná auta, chodce aj. Kromě toho na křižovatkách a podél ulic v oblastech výskytu strojů jsou umístěny kamery přenášející obraz do centrály.


V místě, kde se budou v budoucnosti požírači odpadků využívat, je třeba zřídit také „garáž“ nebo dokovací stanici (to pro případ, že by služba byla jednou placená) a centrálu pro pozorování pohybu vozítek. Scénář by pak mohl vypadat nějak takto: osoba toužící zbavit se odpadu zavolá robota telefonem, načež stačí, aby počkala na místě a on k němu sám přijede. Zákazník prostřednictvím dotykové obrazovky namačká své identifikační číslo (to je příležitost do budoucna pro zavedení poplatků za odvoz) a navíc určí druh odpadu : organický, plasty, sklo, papír, karton, alobal aj.! Načež vloží pytel do útrob stroje, který jej spolyká. Poté, co je naplněn, odjede vyložit pytle na místo třídění nebo recyklace. V budoucnu by měl jednotný systém řízení vyřizovat hovory s občany a racionálně distribuovat hovory mezi „armádou“ robotů.
Roboti jsou dále vybaveni senzory DustBot pro určování množství benzenu, oxidů dusíku, uhlíku, síry a dalších škodlivých látek v ovzduší a teplotním čidlem.

Projekt DustBot nejen, že otevírá otázku třídění odpadů, ale pravděpodobně i přinese nový dech průmyslu. Zrovna v Pechchioli jsou debaty na téma ekologie oblíbené, přičemž se snaží vymyslet, jak přijít při třídění k zisku.
Po naplnění trhu v místech, kde je jiný sběr odpadů komplikovaný pro úzké uličky, se plánuje zavádět roboty i do míst širokých a přehledných. Lidé si často stěžují na hluk popelářských nákladních automobilů jezdících sem a tam ve dne v noci a zde je cesta ven. Přesto se vědci rozdělili na dvě skupiny – na skeptiky, kteří budoucnost robotů růžově nevidí a na ty, kteří je nadšeně dále rozvíjejí.


„Hlavní výhodou využití tohoto systému jakožto veřejné služby pro občany je skutečnost, že tato služba je k dispozici na vyžádání,“ nechal se slyšet koordinátor projektu Paolo Dario.
Letos v únoru v jednom z největších japonských nákupních center v Osace probíhal test prokazující integraci evropských popelářských aut v síti Robot System (NRS) prováděný japonským výzkumným ústavem pro moderní komunikace (ATR). Základem NRS jsou stacionární laserové scannery, které určují postavení lidí na daném území. Stejně tak bezdrátové komunikační systémy které umožňují mobilním robotům přijímat data z těchto skenerů a další interakci mezi sebou.

Přestože technologie stále potřebuje zdokonalovat, již dopředu se zavazuje několik firem k sériové výrobě obou typů. Prototyp je totiž zatím příliš pomalý, aby mohl volně proudit mezi spěchajícím davem, kromě toho není jasné, kdo by měl nést odpovědnost v případě, že by vadný stroj vrazil do člověka nebo poškodil nějaký majetek – jestli majitelé robotů a služeb s nimi spjatých nebo výrobci. Právní předpisy v tomto smyslu stále mlčí.
V jiných zemích zase musí společnost rozvinout jednoznačné postoje vůči výskytu robotů ve starodávných centrech měst. Je třeba díky dalším a dalším demonstracím přístrojů shromáždit dav obdivovatelů a nechat je uvyknout na výskyt těchto monster (nejen) poblíž historických památek. Bude nejspíš nějakou dobu trvat, než lidé tento druh služeb akceptují…
A co vy – chtěli byste se v pražských uličkách setkat tváří v tvář s robotem WALL • E? Bude tento trend někdy i u nás? Nebo přes hromady smetí prostě budeme tak jako tak muset spoléhat na naše pojízdné „vykupitele“ a „spasitele“?

 
Diskuze [0] Vytisknout článek
 


Vaše reakce*Údaje označené * je nutné vyplnit