Co se stane, když je něco každému jedno.
O tom, že o kvalitě služeb nerozhoduje pouze rozmístění šikovnosti mezi řemeslníky, ale také zpětná vazba ze strany zákazníků, dobře svědčí případ, o kterém mi vyprávěl jeden můj známý. Je na něm dobře vidět, že i sebenešikovnější a sebehorší podnikatel může svou živnost provozovat nerušeně poměrně dlouho, aniž by mu jeho nekvality nějak zvlášť vadily.
Onen známý, bydlící na Letné v soukromém činžovním domě, dostal od jeho majitele nabídku, zda by nechtěl vymalovat byt. Práci prý obstará malíř, který je vždy do tohoto domu na malování zván. Můj známý samozřejmě vymalování na účet majitele neodmítl a zanedlouho se dočkal staršího pána se štaflemi. Pán byl velmi sympatický, ale pouze do té doby, než začal pracovat. Na všechny pokyny, kde chci mít co jakou barvou, prý ochotně kýval. Ptali se ho „nechcete si dát na podlahu nějakou plachtu, aby se neušpinila?“ A on, že ne, že to je dobré. Ptali se ho „a přes vypínače a parapety si dáte nějakou lepicí pásku?“ A on, že ne, že to není třeba. Známý si myslel, že je to zřejmě skutečně odborník, že dovede svou práci odvést i bez těchto pomůcek dobře. Že to tak asi bude, když je na práci pravidelně zván.
Potom nadešel čas předání vymalovaného bytu. Když mi tuto zkušenost známý vyprávěl, ukázal mi i fotografie, které z legrace pořídil na památku. Podlaha byla vymalována skoro více než stěny, vypínače, dřevěné lišty a dlaždičky na stěnách byly takřka k nenalezení, neboť barevně zcela splývaly se zdmi. Přechody mezi barvami byly rovné asi podobně jako opilcova chůze. Abych nezapomněl, „malíř“ ještě před malováním vytrhal a zasádroval veškeré skoby a hmoždinky, na nichž dříve visely obrazy, lampy a další vybavení, které bylo kvůli malování sundáno.
Známý se s odborníkem raději rychle rozloučil, platit nic nemusel, to byla věc majitele domu, a co šlo, opravil po řemeslníkovi sám. Když jsem se ho potom ptal, zda si na kvalitu práce u domovníka stěžoval, odpověděl, že už si v tomto případu užil až dost a chce mít pokoj, ještě aby se zabýval domovníkem.
A zde jsme u pointy. Malíř je natolik špatný, že asi ani nikdo z nájemců bytů, které maloval dříve, se nechtěl věcí dále zabývat a majitel domu se nikdy nedozví, jakého šikulu zaměstnává. Díky tomu je možné, že ztělesněná esence špatného řemeslínka vydělává a pracuje dále. Peprné je, že malíř se prý chlubil, že teď maluje také v parlamentu a na Filozofické fakultě.
